Ačkoliv dnes se již kouzelnictví netěší takové popularitě u široké veřejnosti, jako tomu bylo dříve, stále ještě můžeme najít poměrně dost kouzelníků všech úrovní, kteří pořádají představení. Může se jednat o vystoupení kouzelníka na dětské oslavě, v cirkuse, nebo dokonce, u těch nejúspěšnějších, i v divadlech a na světové scéně – zde si stačí jen připomenout například slavného Davida Copperfielda. Avšak jako v kterémkoliv umění, i zde platí, že jedním ze základů úspěchu je dodržování určitých pravidel. S jejich pomocí dokážeme zaujmout své obecenstvo a přimět je, aby skutečně věřili tomu, že umíme kouzlit. Je však pravdou, že to není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Není tedy na škodu se na některá tato pravidla podívat.
V první řadě je to samozřejmě bezpečnost. Zvláště některé náročnější triky mohou být až život ohrožující. Stačí se ostatně jen podívat, kolik kouzelníků už přišlo o život, jelikož jejich trik nevyšel například kvůli vadnému vybavení. Zde je tedy nezbytný důkladný trénink a také důsledný kontrola veškerého vybavení. Koneckonců asi není horší konec pro kouzelníka, než zemřít během představení kvůli například špatně zvolenému provazu. Dále je také nutné umět své dovednosti prodat. Je potřeba, abychom diváky v podstatě neustále udržovali v napětí. To by mělo být prokládáno humornými chvilkami, kdy například provádíme jednoduchý, nerizikový trik s kartami.
Tak nebudou vědět, co chystáme příště, a kdy se zase vrhneme na nějaký potenciálně nebezpečný trik. To nejlepší bychom si měli vždy schovat až na konec. Měl by to být vrchol celého představení, který způsobí, že z něj budou diváci odcházet s nadšením a možná i otevřenou pusou. Toto je číslo, které by mělo být technicky náročné a zároveň dovedeno k dokonalosti. Pak je zde samozřejmě fakt, že bychom nikdy neměli divákům vyzrazovat tajemství svých triků. I když nás dítě prosí, abychom mu ukázali, jak děláme nějaký jednoduchý karetní trik, je vždy nutné odmítnout. Jistě, může se to zdát kruté, avšak z psychologického hlediska to funguje.