Dva do sebe v ringu buší pěstmi. Tedy buší je většinou silné slovo, spíš se tak oťukávají. Jedno kolo trvá 3 minuty, kol je celkem 12. Čeká se, že jeden složí toho druhého o něco dříve. Boxery totiž nejsou oba.  Jeden je jakýsi navrátivší se důchodce, který si chtěl dokázat, že na to ještě má. (Věkově má do důchodce z Vysočiny ale daleko.) Druhý je zápasník MMA, který si chce dokázat, že umí bojovat výjimečně jen pěstmi a ne celým tělem a složit boxera.

Je důležité, jak to dopadne? Je a není. V rámci chodu světa se jedná o naprosto bezvýznamnou událost. V rámci událostí roku 2017 bude někde hodně vysoko, aspoň co se počtu článků a komentářů týče. A hlavně peněz. O nic moc jiného v tomhle zápase totiž nešlo. Cílem bylo vytáhnout peníze z fanoušků, kteří sázeli na vítěze a ze sponzorů, aby se pár lidí, včetně dvou hlavních aktérů, mohlo napakovat.

Boxu nerozumím, ale podle odborníků nešlo o žádný technicky špičkový zápas. Spíš o to, dát divákům pár kol navíc ke koukání, když už zaplatili tolik peněz za vstupenky. Byla to show, hra. Však se taky celý špektákl odehrával v Las Vegas. Vítězové byli nakonec oba. Oba si odnesli hodně peněz, víc, než si většina z nás umí představit. Jejich jména znají dnes i lidé, kteří dřív ani netušili, co box nebo zápasy MMA jsou. A ten, co fakticky prohrál, je chválen za to, že tak dlouho vydržel.
K čemu to všechno kromě vydělávání peněz bylo? Zabavilo to pár milionů lidí po celém světě na několik hodin. Sledování samotného zápasu bylo jen špičkou ledovce. Všemu předcházely několikaměsíční přípravy a lákání diváků k televizorům a internetu.

Proč se dávají peníze do takovýchto projektů a lidé, co si vytloukají mozek z hlavy, jsou placeni mnohonásobně lépe, než Ti, kteří ho používají k záchraně lidských životů nebo k výchově a vzdělávání dětí?
Protože se máme jako „prasata v žitě“.