Když se člověk podívá na různé nabídky nemovitostí, lehce zjistí, že pokud by chtěl bydlet ve vlastním, potřeboval by nejprve nashromáždit tolik peněz, kolik je pro běžného smrtelníka nepředstavitelné. A nevěříte-li mi snad, podívejte se na takové nabídky a posléze i na své příjmy sami a spočítejte si, jak dlouho byste museli spořit, abyste si podobnou vlastní nemovitost koupili. Možná by vám vyšla nechutně dlouhá doba, po kterou byste si museli hodně odtrhávat od úst, a možná byste takové peníze nikdy nedali dohromady, mimo jiné i proto, že ceny nemovitostí setrvale rostou, a tudíž se lidem spíše vzdalují, než aby se jejich koupě v průběhu spoření blížila.

Pokud tedy lidé chtějí bydlet ve vlastním, učiní nejlépe, když si půjčí peníze ve formě hypotéky, za niž si zvolený objekt pořídí a následně to budou dlouhou dobu splácet. Je to nejjistější způsob, jak přijít ke svému bydlení, a nejednou je to i jediné dostupné řešení.

Jenže hypotéky už se dnes neposkytují ve stoprocentní výši hodnoty kupované nemovitosti, a navíc mohou být i ty nejvýhodnější splátky vyšší, než kolik dlužník zvládne, a proto může hravě dojít i k tomu, že člověku ani takovou hypotéku neposkytnou. Není prostě natolik důvěryhodný a perspektivní, aby se mu peníze svěřily.

A pokud tak chce někdo bydlet, ovšem ani s hypotékou na vlastní nemovitost nedosáhne, může být ideální alternativou pořízení si družstevního bytu. Ten je totiž velice podobný bytům soukromě vlastněným, a přitom je hypotéka na družstevní byt daleko dostupnější.

Proč je tomu tak? Družstevní byt se totiž nestává bezprostředně majetkem kupujícího, který se stává jen spolupodílníkem celé nemovitosti, a proto je to poněkud komplikovanější majetkový vztah. A kvůli tomu bývají družstevní byty levnější a dosažitelnější i pro méně solventní našince. Kteří díky tomu mohou bydlet skoro jako ve svém